Jabloně

Řez jabloní (21.1.2015)

Druhy řezů - Obecná pravidla a poznatky - Řez po výsadbě, mladé stromky - Zákrsek - Štíhlé vřeteno - Vřetenovitý zákrsek -
- Starší stromy (zmlazení) - Přeroubovaná jabloň - RUBÍN se řeže jinak

Druhy řezů

Rozlišuje se řez zimní a letní. Řez zimní je možný provádět již někdy od poloviny listopadu až do března (je to v době vegetačního klidu), řez letní se dělá od dubna do srpna (za vegetace). Ten zimní bývá důležitější, leckdo dělá jen ten. V listopadu a prosinci řežou asi jen nedočkavci nebo ti, kteří mají příliš velký sad a bojí se, že by to na jaře nestihli. Já s řezem nespěchám. Staré stromy, co mají malé přírůstky, řežu dříve - v lednu, únoru. Mladší stromky později - v březnu. V červnu vytrhám velkou většinu vlků (vzhůru rostoucí silné výhony nahoře v koruně) a ohýbám výhony u mladých stromků, abych je donutil dříve plodit a méně růst, obojí se mi osvědčilo. V srpnu se dělá už jen tzv. doplňkový pozdně letní řez, tím se ale běžný zahrádkář nemusí zas tak moc vzrušovat.

Obecná pravidla a poznatky

Při řezu dbám na to, abych obměňoval staré dřevo za nové, aby koruna byla pěkně vzdušná, ale zase to nesmím s tou vzdušností přehnat, špíš jde o to, aby měla koruna dostatek osvětleného listí. Velmi důležité je zachovat pyramidální tvar koruny, nikoli deštník, kdy horní větve spolehlivě odstíní všechny dole. Většina listů je alespoň nějakou denní dobu osvětlena a je potom z čeho vyživit plody a předcházím tím chorobám (tou vzdušností - nemaji ji rády houbové choroby ani škůdci z hmyzí říše). A střiháme stromy proto, aby nebylo hodně nekvalitních jablek, ale raději méně - ale kvalitních.

Čím bujněji strom roste, tím později řežeme. U bujně rostoucích stromů odkládám řez třeba až na duben i květen. Takový bujný strom nemívá moc plodů a plodnost pozdním řezem podpořím, růst oslabím. Tedy, pokud chci pěstovat jablka a ne dřevo :o).

Větvičky směřující vzhůru spíše nerodí, jsou na nich listy a divoce narůstají. Ty vodorovné tolik nepřirůstají ale zato rodí, ty jsou cenné. Cenné jsou i tenké větvičky, vůbec nestříhat! Pokud je zkrátíme, zesílí.

Co se týče ošetření řezných ran - ošetřujeme až od průměru kolem 3 cm. Zatřeme ránu štěpařským voskem, balzámem, latexem, balakrylem, aby se do rány nedostala infekce, aby se lépe zahojila.

Staré jabloně a hrušně, které mají malé přírůstky, podpoříme v růstu (tedy v tvorbě nového dřeva, na něm bývá kvalitnější ovoce) řezem do počátku února.

Stromky staré několik let je vhodné řezat asi tak koncem února, mladé stromky až v březnu, dubnu.

Slabý výhon potřebuje silnější řez - pokud tedy chceme, aby více rostl. Silný výhon řežeme slabě (tedy jej méně zkrátíme), tím ho zbrzdíme.

Mezi řezem spodní a vrchní části koruny jsou rozdíly - na spodních větvích musíme podporovat růst a tak odstřihneme zababčené větve, směřující dolů. A střiháme tak, aby poslední výhon na větvi směřoval vzhůru (říkáme, že zkracujeme větev na vzhůru rostoucí výhon (obr.1). A naopak - ve vyšších částech koruny pryč se strmě vzhůru rostoucími silnými výhony, střiháme na vodorovný výhon nebo na výhon směřující dolů (obr.2). Pryč s vlky a větvemi, konkurujícími těm hlavním. Tenké větvičky nechat, mohou příští rok plodit, jsou cenné. Občas nechat i nějaký vlk, je li v daném místě dost prostoru, on mi za rok může zarodit a pak se ohne pod tíhou plodů, vznikne cenný plodonosný oblouk.

Podpoření růstu - udělat zimní řez, nechat méně květných pupenů - to jsou ty bachratější, boubelaté (pak jsou ještě pupeny listové, ty jsou "štíhlé", špičaté).

Oslabení růstu - řezat později na jaře, i v květu, nechat více květných pupenů, ohýbat větve do vodorovné polohy, i níž. Ohýbat větve lze už za vegetace, není nutno čekat na jaro. Vyvazuji je provázky (ale pozor, zarůstají), věším závažíčka (beton s drátkem, připnu na větévku kolíčkem - ale padá mi to na děti, co pod těmi stromy skotačí) nebo existuje tzv. vinný drát (drátek, obalený papírkem, skvělá věc, ale že by se dala jednoduše koupit, to ne). Dlužno však dodat, že tyto ohýbací praktiky se dělají spíš na mladých stromcích. Pokud mám čas, dělám je i na starších stromech a funguje to. Sousedi se mi smáli, i vám se budou smát. Dokud neuvidí, že toto konání nese ovoce. Když si toho všimnou, začnou to zkoušet taky.

Větve střiháme načisto tak, aby zkrácená pokračovala dále postranní větví a po té odstřižené nezbyl tzv. špaček - ten by uschnul a do větve by se mohla dostat infekce. Je to tady na obrázku.

Čím více mladé stromky rostou, tím méně je řežeme a naopak. To je, co. Některé odrůdy prostě rostou hodně (třeba Rubinola) a některé málo. Na stejné podnoži. A to si pak člověk myslí, že je to hnojením, škůdci nebo sousedem a ono to tak přitom má být!

Pokud máte dojem, že strom je příliš zanedbaný, nesnažte se ho hned vychovat tím, že mu odřežete polovinu listové plochy, rozložte si řez na dva nebo i více roků.

Řez po výsadbě, mladé stromky

A teď babo raď. Kamarád Stýblo si koupí stromek a ptá se - co s tím, jak střihnout? Jaký tvar pěstovat!? Asi nejčastěji bude takový Stýblo pěstovat zákrsek. Tak mu řeknu - Stýblo, na podzim nic nestříhej, nech to na jaro, aby ustříhané větvičky neohrozil mráz. A na jaře zastřihni větvičky takto: Prostřední (terminál) nech delší o délku nůžek než ty ostatní. Ty ostatní hlavně zastřihni tak, aby byly v jedné rovině (dosáhne se tím mízní rovnováhy a větve porostou dál stejně silně). A jestli je těch větví okolo terminálu víc, nech tam jen čtyři, rovnoměrně dokola rozprostřené. Vyber větvičky tak, aby netvořily přeslen (uf - snad se tomu tak říká...) - tedy neměly by vyrůstat z jednoho výškově položeného místa na kmínku, měly by mezi nimi být mezery ve vertikálním smyslu (ale to už si jeden ohlídá při nákupu). Je dobré, když ty okolní větvičky rostou pod stejným úhlem vzhůru (ideálně nějakých 45 stupňů) a jestli ne, pomůžeme jim (provázkem, rozporkou). No a může se stát také to, že seženete vysněnou odrůdu, ale stromek není narostlý zrovna ideálně. Co s vidlákem a se stromkem jen se třemi výhony vidíte na obrázcích. Pokud koupíte stromek zcela bez obrostu, zkrátka jen prut s kořeny, na jaře jej zastřihněte asi metr nad zemí, tím se podpoří růst větví a příští rok už bude co střihat. Vlastně to vůbec není špatná možnost, jen si musíte rok počkat.

V dalších letech je to podobné, terminál necháváme trochu delší, odstraňujeme konkurenci terminálu. Pryč s vlky, vytrháváme v červnu. Ty rány po vytržení vypadají děsivě, ale trhá se to samo v ideálních místech a dobře se to hojí, sami se budete divit, jak to rychle zaroste. Tam, kde větve chybí, vyplníme prostor vhodně vyvázanými větvičkami. Vedoucí větve - ty čtyři okolo - dominují a nenecháme je přerůst nějakou jinou větví. Vzdušná koruna, roztahovat do prostoru kolem! Vedoucí větve na bocích nenechat růst moc nahoru, střihat na šikmou větev, ne na vzhůru rostoucí! Zkrátka - je dobré dodržet obecné zásady řezu, o kterých jsem psal v předcházející kapitolce. Kdyby někdo měl nejasno ohledně utváření zákrsku, napište mi do debaty ve shoutboardu (titulní strana) a já to tady mohu popsat podrobněji.

A co dál? Nečekejte, že vám řeknu, kdy zakládám další patro. Co já vím, co kde vyroste. Strom stříhám tak, aby byla koruna vzdušná a řídím se těmi pravidly, která jsou popsána v 1. kapitole na této stránce. Když ono to chce praxi, léta, než to člověk zažije pod kůži a než mu dojdou všechny souvislosti. Hm, to je teda rada.

Stýblo se mě ptal na štíhlá vřetena. Jsou to úzké malé jablůňky (šířka tak metr a výška něco nad dva), pěstují se na málo rostoucích podnožích v úrodných půdách. Nejčastěji na M9. Pokud jsou na méně úrodné půdě, lze i na podnožích M 26. A i na horší půdě v horších podmínkách (480 m.n.m.) mi nádherně rodí, je to radost. Stýblo má na zahradě i nevyužitelné úzké pruhy půdy, dobře osvětlené. Jdi do toho, řekl jsem mu, živý plot tam nedávej, ten se nedá jíst. A jak štíhlé vřeteno pěstovat? No, je to trošku náročnější, sepsal jsem postup, jakým to přibližně dělám já.

Vřetenovitý zákrsek - založení stromku s dvouletou korunou.
Mám v oblibě nijak nový tvar, kterému se říká (mimo jiné) vřetenovitý zákrsek. Zabírá málo místa a dává kvalitní ovoce. Hezky na podnoži MM106 (ale jde to i na běžných M9, M26 nebo podobných), stromky tak 2 metry od sebe (záleží na podnoži, vzrůstnosti odrůdy a úrodnosti půdy - od 1,8 do přibližně 2,2 m - pokud roste více a lépe, potom dále od sebe). Korunku zakládám u vysazeného stromku přibližně takto:

- odstraním konkurenční výhony, zkrátím terminál
- vyberu 4 ramena, nejnižší vyrůstá z kmínku asi 0,5 m nad zemí
- ramena nejdříve ohnu nebo rozepřu mírně šikmo vzhůru (skoro vodorovně)
- kuželovitě zkrátím - jako na obrázku - větve se přitom zkrátí asi o třetinu až polovinu, vždy na očko ven - tedy na to, které je na větvičce vespod. Nezkracuji tedy do vodorovné roviny jako u zákrsku.
- v dalších letech zakládám výše položená ramena ( výškově v odstupech asi 30 cm), zkracuji terminál a ramena tak, aby byl zachován kuželovitý tvar stromku. Nebo vyvazuji prodloužení ramen do vodorovna. A samozřejmě vytrhávám nebo vyřezávám konkurenční výhony. Dobré je šetřit výhony slabě rostoucí do stran či dolů, ty napřesrok obvykle rodí.
Dbá se na obměnu větví po několika letech (asi po pěti letech sesazujeme odplozené svěšené větve na mladé, mírně vzhůru směřující, dolní nechám delší než horní).

Troufám si říci, že vřetenovitý zákrsek je takovým tlustějším a vyšším štíhlým vřetenem s poněkud výše směřujícími větvemi, i když to asi ještě nikdy nikdo takhle neřekl. Si troufám.

Starší stromy (zmlazení)

Starší stromy obvykle potřebují zmladit. Poznáte to tak, že mají malé přírůstky, třeba jen 10 centimetrů dlouhé nové větvičky, to je málo. Když to srovnáte s mladým stromkem, který má přírůstek třeba i víc než metr... Kdybychom nic nepodnikli, došlo by k zakrňování, odumírání pupenů, vyholování větví (začíná to od vnitřku koruny směrem ven). Takže pořádně říznout - zmladit! Někdy rozdělit i do více let, aby strom přílišným odebráním zelené plochy neutrpěl. Prořezáváme zejména vrchní a vnější oblasti koruny. Již jsem výše popsal jak - dolní větve řízneme na větve směřující šikmo vzhůru, musíme je dohnat k růstu, do vrchních větví sáhneme víc - podívejte na obrázek. Často prostě sesadím vršek na nějakou postranní větev, která funkci terminálu potom přebere.

Leč ouha - tím to nekončí! Tento řez je potřeba udělat třeba někdy v lednu, co nejdříve, tak časný řez podpoří růst! No a potom přijde červen a my uvidíme, jak náš zákrok stromu prospěl - pokud jeho vršek (zejména) zaroste vlky, je to dobře, ale pro nás to znamená další práci - vlky vytrhat. Jde to dobře, hlavně je nenechat vyzrát a zdřevnatět. To se pak musí vzít nůžkami a jejich odstranění není dokonalé - u jejich pat vyraší spousty dalších vlků z tzv. spících oček! Není to potom nic příjemného, vede to až k depresi zahrádkáře a rezignaci na další řez.

TAK NE! Takhle střihají "milovníci ježků" - co vidí, zakrátí. Prostě zabrání tomu, aby vyrostlo nové plodné dřevo. Nepěstují ovoce, pěstují dřevo - všude moc větví, byť krátkých. Co s tím? - seříznout huňaté vršky na nějakou větev, co roste z koruny ven, nechat "ventily" - tu a tam i nějaký vlk (i vyvázat, nezkracovat!). Když se s tím nic neudělá, vyrostou na těch ustříhlých špačcích zase zástupy dalších vlků. A ty zase ježkomil zkrátí? Asi jo.

Nějaké vlky necháme, asi tak každý desátý. Pokud jsou vlky tenké, také je necháme být. Na nich se objeví květné pupeny. To nakonec i na těch ponechaných silnějších, za rok. A potom, co zarodí, ohnou se pod tíhou plodů a vytvoří plodonosné oblouky. Pár let budou vesele rodit.

V koruně staršího stromu se také objevuje tzv. paroží, krátké členité kroužkovité větévky nebo něco jako trny (dodám sem časem fotku), na nich bývá spousta buclatých květných pupenů. Nenechávám je příliš zestárnout, také chtějí zmladit - když na nich odhadnete nějakých 20 pupenů, většinu paroží odstřihněte, nechte asi jen 5 pupenů. Jablek pak bude méně, ale budou kvalitnější. Pokud kolem paroží rostou nové větvičky, odstraňte paroží klidně celé a vypěstujte náhradní, mladé.

Když už tady pořád vedu řeč o těch plodných obloucích, ty se také zmlazují, asi tak po 3 letech, střihnou se asi tak v polovině na větvičku mířící vzhůru (pokud tam je).

Obecná připomínka -prosvětluje se spíš vrchol než spodek stromu, u velkých stromů, i když rostou dobře, prořezávat - vyřezat spíš celé větve, aby se koruna zředila. Velké stromy se nedají řezat detailně, to by byla strašná práce. Ať nemá strom dva terminály, ať se větve nekříží, nenechte nikde suché větve. Vlky pryč, vodorovné větve nechat, ty rodí!

Přeroubovaná jabloň

Idared přeroubovaný před 2 roky na Topaz. Zkrácený terminál před dalším roubováním.
Kliknutím zvětšíte. 14.3.2009, Rokycansko

A co se týče řezu přeroubovaného staršího stromu - viz kapitola roubování jabloní, tak dodržujeme obecné zásady řezu. Tedy udržet vzdušnou korunu, nezakracovat zapěstované kosterní větve zbytečně, ale i tak je udržet ve stejné vodorovné rovině, nepřipustit konkurenční výhony či křížící se větve, nebát se vyvázání větví (nebo použití závaží). A za rok či dva odstranit tahouny (ačkoli z důvodu nostalgie občas nějaký ten tahoun původní odrůdy "zapomenu" odříznout a nenápadně jej nadále hýčkám...). Na obrázku je čerstvě ostříhaný zákrsek původně Idaredu přeroubovaný předloni na Topaz. Ovšem terminál jsem odřízl (měl by zůstat vyšší), neboť jej (jen ten terminál) hodlám na konci dubna přeroubovat na Red Topaz.
Při přeroubování je dobré mít na mysli také co nejlepší zhojení řezných ran, obzvláště u větví většího průměru. Proto se dává i více roubů, než by bylo nutno , na silnou větev třeba 3 nebo 4. Více roubů se totiž lépe postará o zakrytí rány novými pletivy. Zpočátku nechávám růst tedy více roubů, nechávám v místě přeroubování více "husto", během let však to, co narostlo z přebytečných roubů musím odstranit.

Na prvních třech záběrech je Topaz po 3 letech od přeroubování, na čtvrtém Rozela dva roky po přeroubování (od počátku rodí jako zběsilá), na pátém Angold rok po přeroubování (ten si dává s plodností na čas) (Rokycansko, 10.4. 2010).

RUBÍN se řeže jinak

Dodnes velmi populární Rubín (ale i Rubinola, Bohemia, Rubinstep, Rucla) se řeze po výsadbě stejně jako běžná jabloň, ale po několika letech je nutný poněkud jiný řez. Rubín totiž rodí také (a dost) na konci jednoletých výhonů a větve vyholuje, což není nic příjemného. Někdo řeší řez jednoduše - jednou za čas na jaře dělá jen průklest, vyřeže celé větve aby zředil korunu a nic dalšího nezakracuje. Takže koncové pupeny mohou přinést plody. Tento minimální řez je dobré provádět později na jaře - až těsně před květem. Tím zkrotíme bujný růst a upřednostníme plodnost.

Pokud máme na řez dost času, kromě průklestu se soustředíme i na detailní řez - a tak to dělám na jaře také: Rubín často vytváří na větvích jakási "véčka" - vidlice. Ve ztluštělé části, kde k rozdvojení dochází, bylo loni na podzim jablko. Jeden výhon této vidlice (většinou to je ten, co směřuje výše a je delší) zkrátím na 3 - 5 pupenů (na pupen, který jde ven z koruny). A druhý výhon nezkracuji, nechám jej odrodit. Je to na obrázcích. Řeknu vám, takový Rubín vypadá po správném řezu dost děsně. Ale pak to člověku v létě vynahradí nádhernou podívanou.

Rubín dost roste, takže v červnu lezu do koruny (asi před 12 lety přeroubovaný vysokokmen) a vytrhávám vlky. Na jaře je to pak o dost méně práce. A když se odstraňují větve při průklestu nebo starší větve, tak někdo řeže na patku (asi 1cm), aby ze spících pupenů nějaký ten proutek vyrašil. To kvůli tomu vyholování.

U těchto bujně rostoucích odrůd se dělá kolem 20. června časně letní řez: Zakracují se letorosty na přibližně 8 cm délky, ideálně za listem, též je možno sesadit terminál na délku asi 40 cm (obroste). Zkrácené letorosty také obrostou - již méně intenzivně. Pupen, který je na konci zkráceného letorostu často proroste do cca 10 cm dlouhého plodného trnu, jiné pupeny se diferencují na květní. Tento řez je ale obtížné časově "trefit" (navíc v souvislosti s nadmořskou výškou atd.), proto jsem od něj spíše ustoupil.