Zahrádkář Jerome

Roubování jabloní (3.12.2014)

Proč roubovat - Rouby - Roubování

Proč roubovat

  • Třeba proto, že už nám jablka, která strom rodí, nechutnají. Nebo v daných podmínkách odrůda nedozrává, nebo trpí mrazy. A nebo proto, že nás k tomu doženou houbové choroby. Strupovitost jabloní , ta v posledních letech silně sužuje nejednoho zahrádkáře. Možná to souvisí s tím, že je ve vzduchu méně fungicidně působící síry (z důvodu odsíření tepelných elektráren), nebo houbě vyhovují změny vlhkosti a teploty a kdovíco ještě. Dodnes se pěstuje mnoho chuťově vynikajících odrůd jabloní, které však na strupovitost trpí (Golden, Šampion, Čistecké, Idared, atd., atd.). Sezóny 2005 a 2006, myslím, změnilo náhled na nové - tzv. rezistentní odrůdy a začalo se o nich hodně mluvit, i když některé z nich už jsou v zahradách desítky let (třeba Prima). Řeč ale jde o novějších odrůdách, jako je Rubinola, Topaz, atd. - řada jich je v kapitole Odrůdy. Takže dochází k tomu, že řada zahrádkářů shání rouby těchto novinek a přeroubovává staré citlivé odrůdy. A myslím, že je to rozumné. Četl jsem spoustu nářků, že se nové odrůdy starým chuťově nevyrovnají. Co člověk, to chuť, to jistě, ale než začnete plakat, zkuste ochutnat zralou Rubinolu hned ze stromu nebo v listopadu Rozelu. Prostě senzace. Takže já neváhám a přeroubovávám.
  • Nemá cenu přeroubovávat staré nemocné stromy bez přírůstků. Pokud plánujeme starší strom silně zmladit, je dobré to spojit s přeroubováním.


Rouby

  • Roubovat budeme až na jaře, ale na rouby musíme myslet již v zimě. Někdo odebírá rouby již po vánocích, někdo až v únoru -lze je odebrat i později (i v březnu), ale nesmí být delší dobu teplo, musí trvat zima, to je podstatné. Rouby nesmí být narašené! Já je uchovávám ve sklepě, zabalené v novinách, které občas namočím, nebo na severní straně kůlny, zapíchlé asi z třetiny v zemi. Rovněž mám dobrou zkušenost s uchováním v lednici (do vlhkých novin, zavázáno v igelitu). Rouby se nesmí "probudit" to pak naraší, tím vyčerpají živiny a potom obvykle po naroubování zaschnou.
  • Rouby odebírám z míst, kde měly šanci dobře vyzrát - z jižní strany nebo z vyšších partií stromu. Když není zbytí, dá se použít i vlk. Dobrý roub je tlustý aspoň jako tužka. Když nemám, roubuju i tenčí, ty se však hůře uchovávají (prosychají snáze).


Roubování

    přeroubování - připravený strom
  • Strom si připravím dopředu už třeba v únoru - shodím korunu, nechám hlavní větve, seříznu je tak, aby končily v jedné vodorovné rovině (kvůli rovnováze mízy - aby potom stejně přirůstaly). Termiál nechám trochu vyšší. A proč už v únoru? Ještě je vegetační klid, živiny se nedostanou zbytečně do větví. Později bych je uřízl i s nimi - bez užitku. A chyběly by pro výživu roubů. Důležitý dodatek - všechny ty připravené tlusté pahýly nechám asi o 10 cm delší, než potřebuji na roubování, v dubnu před roubováním je seříznu ještě jednou - už načisto (konce větví by mohly vyschnout a rouby by se hůře ujímaly).
  • U každé uříznuté větve je důležité ponechat tzv. tahouny, původní větve, které budou odčerpávat přebytečnou mízu, té bude najednou spousta, protože kořeny zůstaly stejně silné! A navíc je třeba nějaká zelená plocha, byť dočasně ze staré odrůdy. Tyto tahouny však nesmí jít nad výšku budoucích roubů! A to se dozajista o přerůstání roubů pokusí, to se vsaďte. Jednoduše ty přečnívající větvičky zalamuji, aby zůstaly výškově pod úrovní roubů.
  • přeroubování - kopulace
  • Ale abych nepředbíhal. Roubuji buď již někdy v březnu kopulací nebo anglickou kopulací - větev na větev. To dělám tehdy, mám-li strach, že rouby nevydrží ještě měsíc skladování, nebo pokud prostě není k dispozici silnější větev k naroubování. Několikrát jsem takto zahustil prostor - narouboval jsem výhon, rostoucí z holé tlusté větve.
  • Pokud rouby vypadají tak trochu vyschle (místy zkrabatělá kůra), hodím je před roubováním na pár hodin do vody.
  • Kolik pupenů na roubu, čili dá se říci - jak dlouhý roub? Většinou odstřihnu kousek se čtyřmi pupeny, ale dávám i víc - až 8. Když mají víc pupenů, naroste víc malých větviček a snad začnou dříve rodit. Jenže jsem měl i zkušenost, že rašily větvičky jen z vrcholu tohoto delšího roubu a spodek zůstal bez obrostu, takže já kratší rouby vůbec nezatracuji. Pravda je, že potom pečlivě vyvazuji jejich přírůstky a korunku tvaruji již od začátku. Pokud přeroubovávám tlustší větev, jeden roub dám delší - ten pokračuje místo odříznuté větve, zbývající rouby dám kratší. Ty slouží zejména k zavalení (a tím zahojení) rány po řezu.
  • Podívejte se bedlivě na obrázky - na polohu pupenů na roubu i podnoži a dodržte ji! Pupeny pomáhají táhnout mízu, udržet poraněné místo větvičky naživu.
  • Pokud nesedí přesně rozměrově obrysy řezné plochy (elipsy) podnože a roubu, dbám na to, aby na sobě seděla mízní kambia aspoň na jedné straně a pevně oboje stahnu k sobě pvc roubovací páskou, musí dokonale těsnit, do místa srůstu nesmí vzduch, roub by zaschl. Omotávám zdola nahoru, aby pod překryvy pásky nemohla voda.
  • Mám rád anglickou kopulaci, trochu si ji zjednodušuji - místo výřezů, které proti sobě zapadnou (což nejde úplně snadno), dělám jen jednoduché zářezy do elips řezných ploch roubu i podnože (viz 2 červené čárky na 3. obrázku "kopulace"). Pak do sebe protějšky zasunu, drží to skvěle a srůstá ještě lépe. Jen je místo srůstu chvíli trochu silnější. Nepamatuji, že by se mi to někdy "nechytlo". Nezapomenout zamazat voskem vršek roubu (místo řezu) nebo místo, které nekryje páska dokonale.
  • tittel za kůru
  • Druhý způsob roubování, který používám daleko nejvíc, je Tittelův způsob roubování za kůru. Tím roubuji na větev výrazně tlustší než je roub. Použít se dá, pokud "je míza". Poznáme to tak, že někde zkusíme naříznout a odloupnout kůru - musí to jít bez trhání, hladce. Pod kůrou už to jakoby "klouže".
  • Připravím si roub - je to vidět na obrázku - před spodním očkem ho zhruba do půlky seříznu, podle jeho tloušťky naříznu podnož dvěma rovnoběžnými řezy a zhora zasunu roub. Pokud máme tlustší větev, dávám dva rouby, i tři - symetricky dokola (pokud to jde). Pevně stahuji odspodu pvc páskou, nechám čouhat nejspodnější pupen, který je pod úrovní řezu větve-podnože a pokračuji dál. Nezapomenout zamazat štěpařským voskem nebo balzámem 1) kolem čouhajícího očka, 2) místa, kde přiléhá roub k "uříznuté ploše" větve, 3) vršek roubu.
  • Zamažu i velké řezné rány na hlavních větvích - voskem, balzámem, latexem, balakrylem.
  • Existuje vícero způsobů, jak roubovat, třeba známé roubování na kozí nožku, nebo víc způsobů za kůru. Proti gustu žádný dišputát (ale kozí nožka - to chce cvik!). Ať už roubujete jakkoli, musí mízní pletiva roubu a podnože na sebe navazovat a pod pásku nesmí vzduch.


Jabloně