Fóliovník z plastových trubek (2.4.2012)
Stýblův geniální výtvor, přilepený k zadní straně sousedova chlívku s živým prasetem. Patrně jediný fóliovník, vytápěný prasetem. Avšak střecha každoročně zcela zničena pobíháním koček.
(Hořovicko, 29.3.2012)
Můj starý fóliovník v době, kdy byl ještě mladý. Prkna, konstrukce přišroubována k ocelovým rourám zatlučeným do země.
(Rokycansko, léto 2009)
Technická dokonalost rukodělné tvořivosti. Chlouba šerifa Dana. Nový život pro stará okna.
(Mělnicko, 31.3.2012)
Skoro na každé zahradě stojí podomácku vyrobený fóliovník nebo skleník. Divím se, že tyto plody lidské tvořivosti nejsou dosud objektem zájmu nějaké bakalářské nebo magisterské práce. Někdy jde o skutečné konstrukční klenoty, které mají nesporný vliv na celosvětový pokrok architektury podobně jako kosmonautika na pokrok techniky.
Sám jsem několika takovými vzrušujícími díly k pokroku přispěl, stejně jako řada mých kamarádů. Letos jsem čtyři roky starý fóliovník zboural a uskutečnil svoji několik let starou vizi, se kterou vás nyní seznámím. I když se vydávám všanc výsměchu zahradníků, sklenářů, zámečníků, instalatérů, statiků a kdovíkoho ještě. Původně jsem s tím chtěl vyjít na veřejnost až za rok nebo vůbec, ale pro mne zcela nepochopitelné nadšení svědků mého snažení je příčinou toho, že se vše dovíte už teď.
Plastové trubky
Kdo někdy svařoval plastové vodovodní trubky, už na to nezapomene. Úžasně zábavná činnost - tedy - pokud se dělá takříkajíc rekreačně. Nakoupil jsem asi 100m třičtvrtěcoulových trubek, asi sto spojovacích téček a pár desítek kolen a spojek. Přes internet jsem koupil fólii 6x8m s dlouhou životností (údajně až 12 let). Všechno to přišlo přibližně na 4,5 tisíce korun. Za fóliovník o půdorysu cca 2,5x5m, o výšce 2m.
Svářečka na plastové trubky. Trubky jsem stíhal převodovými nůžkami k témuž účelu. Vzadu konstrukční součást fóliovníku.
Konstrukční součásti.
Plastové trubky.
Zamýšlel jsem vyrobit z trubek síť, která se ohne, přivaří se přední a zadní část a celé se to přitluče ocelovými háky k zemi. Do konstrukce by se pak dala pustit voda k účelu ulehčení zalévání rostlin ve fóliáku - výtoky vody budou v přibitých nožkách pár centimetrů pod povrchem půdy. Navíc - než konstrukcí proteče, trochu se v ní ohřeje.
První den jsem si nacvakal nůžkami potřebné části trubek a spojil téčka proti sobě, byla jich spousta.
Zapadá slunce, končí den první...nevydržel jsem a ohýbám vyrobený kus sítě do podoby budoucího fóliovníku.
Začínám svařovat síť.
Nožičky. 11 na každé straně.
Hlavní konstrukční prvek - dvě téčka svařená proti sobě přes 3cm kousek trubky.
Svařování sítě z plastu
Svařování jde rychle. Večer jsem měl kus sítě - pláště hotov a zkusil jsem jej ohnout jeho okraji k zemi. Působil poněkud gumově.
Druhý den jsem pokračoval, večer byla síť hotová. Nezapomněl jsem přivařit do poloviny stropního nosníku téčko s půlcoulovým vývodem pro napouštění vody. Do krajních příčných nosníků jsem voperoval téčka potřebná pro napojení předku s dvířky a zadku, který je celý napevno. I když - dovedu si představit i dveře z druhé strany kvůli větrání. Ale není problém něco takového kdykoli dodělat.
Krasavec! Už má přední i zadní stěnu s dvířky.
To byl zážitek, donutit monstrum, aby zaujalo potřebný tvar. Teď už trochu připomíná fóliovník.
Plášť je hotov. Přibližně 6x5m.
Soukám síť jak pavouk...
Fólie a sponky
Třetí den bylo vše hotovo. Kostra se navařováním dalších a dalších polí neustále zpevňovala. Po dodělání boků ztuhla ještě víc. Jak jsem přidělal plachtu na kostru? Koupil jsem jednu coulovou (tedy tlustší) trubku, z ní jsem nastříhal asi 1 - 2 cm široké prstýnky a v každém jsem kousek vystřihl - získal jsem tak sponky, kterými jsem nacvakal fólii na kostru. Ovšem přes malé kousky hadru či houbičky, aby sponky fólii nepoškodily.
Zatím drží.
Sponka přichytila fólii přes kousek houbičky.
Hotová sponka.
Kolečka z coulkové trubky.
Dvířka.
A ještě dvířka
Fóliovník jsme odnesli ve dvou na zpracovaný záhon. Přitloukl jsem jej přes spodní packy k zemi. Použil jsem k tomu naohýbané ocelové roxory, tlusté asi 1cm a dlouhé kolem 60cm (26 kusů). A potom jsem natáhl a přicvakal plachtu. Plachta celou konstrukci podle očekávání ještě více zpevnila, takže jsem zcela upustil od jakéhokoli zavětrování či zpevnění. Na zemi je plachta upevněna zatížením prkny, namotaná na ocelovou rouru nebo zatížená kamením.
Lámal jsem si hlavu s panty dvířek. Nakonec jsem to vyřešil možná pro někoho děsivě, nicméně jednoduše a funkčně pomocí svorek na hadice a kousku drátu. Moc se tím nechlubím, ale není to vidět a drží to dobře.
Pant. Asi slabé místo, ale není problém předělat. Zatím to vypadá funkčně.
Natahování speciální fólie. Pouští na rostliny ideální část spektra světla.
Tady budou dvířka. Nade dveřmi větrací otvor.
Zadní část je napevno. Pokud by bylo třeba větrat, pár sponek se odcvakne zatažením za hadřík pod sponkou...
A hotovo. A když se mi znelíbí umístění, vytahám želízka z ohně (vlastně ze země) a připíchnu fóliák jinde!
Vnitřek vypadá impozantně...už pro ten namodralý přísvit...
Shrnutí a závěr
Vzadu o stropu vyvěrá z fóliovníku půlcoulová trubka. Na tu mohu napojit vodu a pustit ji dovnitř, ale nedělám si zatím iluze o dokonalosti zalévání tímto způsobem, nejspíš to bude jen doplňková záležitost.
Každý rok při rytí budu muset také prohlédnout vývěry vody v půdě, budou se asi ucpávat půdou a kořínky.
Jsem zvědav, jak bude konstrukce pevná po létě, jestli nedojde k proležení stropu, v tom případě budu muset hřbet pláště podepřít.
Na zimu budu plachtu sundavat, je to zdravější pro půdu vevnitř, dostane se do ní voda i mráz.
Jistě se dá fóliovník udělat snadněji i levněji. Mne lákala v případě tohoto "plasťáku" bezúdržbovost, dlouhověkost (doufám) a možnost zalévat přes konstrukci.
Celé jsem to vymyslel sám a říkal jsem si mnohokrát, že už by někdo něco takového vyrobil, kdyby to mělo smysl. Tak uvidím. Budu vás, milí přátelé, o životě mého nového fóliovníku informovat i nadále. Po roce uvidíme.