Zahrádkář Jerome

Archiv 2010

Sklizeň! (10.10.2010)

Nejmilejší chvilky - sklízím jablka. Na prvním obrázku je obří Rubín - vážil 359 g, největší průměr 10 cm. Jak se to může stát? Jednoduše. Přeroubovával jsem na jaře vysokokmen Rubínu na Goldstar, a tak jsem jej při té příležitosti hodně seřezal. Proto vyrostla na tahounech pěkná a veliká jablka. Až jsem se divil, že přežila i tu děsivou strupovitost, o které jsem psal minule.

Na druhém obrázku je vděčná a plodná Rajka. Malý stromek dal 9 kg kvalitních jablek. Ale to, co je vidět na obrázku, není úplně ideální stav. Měl jsem na stromku těch jablek nechat od začátku mnohem méně (třetina by stačila), takhle šla výživa do jablek a stromek měl málo přírůstků. Tolik jablek jsem nechal kvůli návštěvám, aby omdlévaly při pohledu na tu úrodu (což se také dělo). Ovšem, Hujere, co ten plevel pod stromkem!?

Ach, ta strupovitost! (30.8.2010)

Pár let již sleduji, jak vzdorují rezistenty jabloní strupovitosti jabloní. Většina rezistentů má rezistenci přes 1 gen (vf). Jenže ten už leckde leckdy strupovitost překonala a právě letos mne udivilo, jak rozdílně na tom stromy jsou podle místopisné polohy - mám dojem, že výrazně záleží na místních podmínkách. Zatímco v celkem čistém podbrdsku strupovitost řádí již od jara i mezi mými rezistenty (ach ubohá Rubinolo, Vando, Rozelo, nešťastný Topazi, Orione, Sirie, nešťastné Lipno...), tytéž odrůdy v okolí Prahy téměř strupovitost nenavštívila! A to jsem všude ošetřoval stejně, i rezistentům jsem dal na jaře dva základní postřiky fungicidem. Tak si říkám, jak ono to vlastně s těmi postřiky je. Když je prostě špatný rok, tak se to neuhlídá, teď už ani rezistenty. Pokud tedy nechci stříkat každý týden - a to tedy jako zahrádkář nechci.

Spíš se časem budu poohlížet po nových odrůdách s odolností přes více genů. Na ty je strupovitost stále krátká (a asi dlouho bude). Tak třeba takový Angold, ten dopadl výborně i letos. A nebudu se zbavovat ani starších odolných odrůd.

Z těch stromů, které postihla strupovitost, dopadly lépe ty mladší s řidšími korunami. To ale není žádný velký objev.

Ale aspoň jeden rezistent mne letos opravdu potěšil - na obrázku je krásná a plodná letní odrůda Ametyst. Její první listy byly také postiženy strupovitostí, ty další už na tom byly lépe. Zatímco na starých přeroubovaných stromech byly z pohledu strupovitosti plody velmi nekvalitní, na štíhlém vřeteni byly plody téměř čisté. 3 roky starý stromek dal úrodu asi 11 kg.

Ještě jednou štíhlá vřetena - tentokrát v Norsku! (27.4.2010)

Kamarád Drbač se vrátil z Norska. A jelikož ví o mé zálibě v jabloních a tak podobně, nenechaly ho klidným sady štíhlých vřeten, pěstovaných téměř na březích hluboko do pevniny zařízlých fjordů... A fotil a fotil - aby mne překvapil - a to se mu povedlo dokonale. Nevěřícně jsem zíral - zejména, když jsem si nad mapou ujasnil, jak daleko na severu to je (i když, na druhou stranu, je to výškově nízko, u hladiny moře).

A to jsem si myslel, že u moře není pro jabloně vhodné klima. Tady to prý jde, prý tam tečou nějaké proudy vzduchu z vnitrozemí směrem do moře - ale pořádné moře je vlastně dost daleko. Podnože vypadají na M9 (jako u Brixenu v Itálii - viz článek níže), ale odrůdu netuší ani Drbač, ani já. A docela by mne to tedy zajímalo...

Štíhlá vřetena? Určitě ano! (16.4.2010)

Mnoho zahrádkářů se do jejich pěstování nepouští. Většinou se zakládají zákrsky. Proč ne. Před pár lety jsem ale štíhlá vřetena pěstovat začal a vůbec toho nelituji! Chce to málo rostoucí podnož (třeba M9), daří se mi štíhlé vřeteno krotit i na M26 (ale jen na méně kvalitní půdě, jistě ne na úrodné černozemi - a stromky musí být dále od sebe, třeba 1,5 m). Na obrázku vlevo je Rubinola (na M9) - ponechal jsem jí po řezu více větví, protože letos nemá příliš velkou násadu. Kdyby měla nasazeno více květů, řezal bych víc. Vyvazuji modrým provázkem, protože ho mám nejvíc, lepší by byl vinařský drát.

Vtip je v tom nechat dominovat terminál a vůbec nezapěstovávat silné kosterní větve - jako se to dělá u zákrsku. Nechávají se jen větve nižších řádů a ještě se ohýbají do podvodorovné polohy. Nechávají se rodit jen několik let, pak se nahrazují novými. To jen velmi stručně, časem napíšu o štíhlých vřetenech samostatnou kapitolku.
V cizích zemích se štíhlá vřetena pěstují už dlouho. Šerif Dan byl lyžovat v severní Itálii, poblíž Brixenu. A kousek od Brixenu je vesnice Natz a u ní spousta sadů, kde štíhlá vřetena pěstují. Pozoruhodné je, že je to ve výškách nad 1000 mnm. a roste jim to tam jak z vody - inu, jižní svahy, Alpy.... Všimněte si, jak jsou kmeny blízko u sebe (bude to kolem 80 cm), jak úplně chybí kosterní větve, jak jsou ponechány jen vodorovné nebo podvodorovné větve s květnými pupeny. Fotky jsou pochopitelně po zimním řezu. Lépe je to vidět na videích (.mpg),která tam Dan natočil: štíhlá vřetena poprvé, potom štíhlá vřetena podruhé, a ještě štíhlá vřetena potřetí. Pravda je, že pěstování štíhlých vřeten má i své nevýhody - chtějí v době sucha zalévat (jejich podnože mělce koření), je dobré udržovat nezaplevelené příkmenné pásy (řeším mulčováním travou), musí se více živit - třeba i postřikem hnojiva na list. Ale jejich minimální prostorové potřeby a až neuvěřitelná plodnost tyto zápory bohatě vyvažují.

Nářadí ovocnáře - nůžky, nože, pily (28.3.2010)

Pro spoustu lidí nejspíš úplně zbytečná kapitola, ale leckdo se mne na nůžky a pilky už letos ptal. A fakt je, že nevhodné nářadí může odradit - a to je pak velká škoda.

Jak správně, rychle a jednoduše řezat stromy? (13.3.2010)

Těžko. Záleží totiž na spoustě věcí. Jaká odrůda, jaká podnož, jaké jsou podmínky pěstování,jaká je násada květních pupenů, jaké má strom přírůstky (kdo má zkušenosti, přijde a tohle všechno vidí - ale bez nich to nejde). Podstatné jsou zkušenosti, léta zkušeností. Když člověk začíná, nemá vždy po ruce někoho, komu by se díval pod ruce a mohl se ptát. V takovém případě to chce teoretický základ (tedy číst a prohlížet, studovat, komunikovat třeba v debatách na webu nebo se podívat na moji kapitolu o řezu stromů) a nebát se řezat a cvikat, případně si dělat i poznámky - a za rok zjišťovat, kam ten jeho zákrok vedl, co se stalo, co narostlo nebo nenarostlo.

Včera jsem prodělal zajímavou zkušenost - byl jsem pozván na soutěž v řezu jabloní do Mělníka. Zaujaly mne debaty odborníků nad tím, jak řezat zrovna tu či onu větev. Jednoduše řečeno - dosti často existovaly dva rozdílné zásahy, ale oba byly rovnocenné, oba šly použít. A tak to prostě je - ale dovedu si představit nebohého úplného začátečníka, ten zmatek v hlavě, kdyby u toho byl...

Zlaté nůžky v Mělníce vyhrál pan Cajthaml (to je on, tady vpravo na větvi). I když někteří další závodníci řezali také skvěle a rychle, u vítěze mne fascinovala jeho jistota a úspornost pohybů. Jen tak v klidu cvikal - a vyhrál. Zatímco jiní pobíhali kolem stromků jako tygři v kleci. U vítěze prostě byla ta zkušenost tisíců ostříhaných stromků vidět. Ale dost úžasné bylo pozorovat i ostatní profíky, jak cvikají o závod, v každé ruce jedny nůžky - jak superrychlí roboti z jiného světa, senzační podívaná!

Proč stránky o zahradě!? (6.1.2009)

Za prvé - pro kamarády a známé, ale i pro kohokoli jiného, koho zaujmou. Každý rok se mne ptá spousta lidí, jak mají co pěstovat, jak se co stříhá a kdy, jak mají používat postřiky, jak hnojit a proč (tisíce a tisíce otázek se rojí...). Zejména, když několik hodin stříhám někomu jabloně na zahradě, je na otázky času dost a tyto zhusta prší... A za druhé - má hlava neklamně stárne a pracně nabyté vědomosti zdráhá se, asi ze sebezáchovných důvodů či co, udržet... Nu, tak si to všechno budu pořádat tady na webu a ještě to třeba někomu dojde k užitku. Rozhodně si nedělám patent na rozum a leccos, co tady najdete, nemusíte brát jako jedinou pravdu. Nicméně stojím na ramenou obrů (mí rodiče - dlouholetí zahrádkáři tělem i duší, leckdo z vás je zná) a čerpám z bezedné studnice jejich praktických zkušeností - a odtud plyne má drzost takové stránky psát. Jinak ještě čerpám - pochopitelně - ze zkušeností několika ovocnářských velikánů, jež jsem měl tu čest poznat osobně, z knih a časopisů a z materiálů, dosažitelných na webu a též z mých již letitých osobních zkušeností. A nakonec - a je to podstatné - se budu snažit radit stravitelně a přiměřeně situaci. Jerome